Zimní setkání

Dnes jsme se na chvíli zastavili. V tichém proudu Vivaldiho Zimy se potkaly dvě generace – dítě a senior – u jednoho velkého bílého papíru.

Každý měl v ruce malý skleněný kamínek, který jemně vedl modrou pastelku.

Společně tak vznikala ledová cesta. Někdy ruku v ruce, jindy po chvilkách, s respektem k rytmu toho druhého. V obrazech se začaly objevovat tvary a příběhy.

Někdo v ledu našel srdce, jiný želvu, medvěda nebo jen klidnou stopu pohybu. Nic nebylo správně ani špatně. Bylo to jen o bytí spolu, o doteku, o tichu, které nebylo prázdné.

Celé setkání bylo pomalé, klidné a velmi laskavé. Takové, kde se nemusí mluvit, vysvětlovat ani hodnotit. Jen sdílet chvíli, barvu, pohyb a přítomnost druhého člověka. Byla to mezigenerační výtvarná relaxace – jemné, hřejivé zastavení, které zůstává ještě dlouho uvnitř.