O víkendu jsme mnozí z Mezi námi vyrazili do přírody a posíláme pár jarních fotek. Snažíme se neztrácet optimismus a jsme spolu s vámi alespoň na dálku prostřednictvím fotografií.
Moje ratolest už doma nemohla vydržet, zvláště povinné denní učení pro ni bylo strašné. No, a co potom pro mě! Přiznám se, šest let práce ve speciální škole mne nepřipravilo na domácí výuku vzpouzejícího se čtvrťáka. Kde je má trpělivost? Vždyť mám přeci nervy jako špagáty (cha,cha), mám parašutistický výcvik, jsem potápěč, paraglidista, projela jsem poušť ....nestačilo to. Měla jsem tu speciální pedagogiku dostudovat! Teď už je pozdě bycha honiti. Tváří v tvář prepubertě je zřejmě veškerý výcvik drsňáka zbytečný. Dobře, necháme domácí výuku na pár dní tatínkovi, uvidíme, jak si s tím poradí. Rodiče, domácí žáci i vy mnozí ostatní jsme v přírodě načerpali zase dalších sil. Bylo opravdu nádherně!
Ovšem naše koordinátorky programu Povídej Táňa a Jana kromě procházky v lese stihly mnohem víc.
Rozhodly se následovat výzvy a šily doma roušky pro porodnici, mateřskou školku a domov pro seniory.
Jsou obě velmi zručné, stihly ušít velké množství roušek a rovnou je i rozvezly, kam bylo potřeba. A ještě neskončily! Až jsem se trochu zastyděla, když poslaly fotografie z jejich víkendu. Ale kdo máme, už jsme my švadlenky také vytáhly šicí stroje. Můj byl, pravda, drobátko zaprášený.
Pokud si budete chtít nedostatkové roušky z bavlny ušít také, ať už pro sebe, nebo i pro někoho dalšího,
Ještě si neodpustím jeden odkaz: přišlo nám video, kde je velmi jednoduše a nevtíravě popsáno, proč je nutné roušky nosit.... k nahlédnutí ZDE
A nakonec zase trochu jara pro radost